Prériové Války

Námětem celotáborové hry v r. 2006 je období takzvaných prériových válek v USA v letech 1849 – 1913.

Prérie amerického Středozápadu, které se kdysi zdály rozlehlé a nekonečné, se počátkem 19 století staly místem bojů o vlastnictví půdy.

Na Velkých prériích amerického Západu žili až po tisíciletí početné indiánské kmeny. Tato rozlehlá oblast se táhla od řeky Mississippi na východě po Skalnaté hory na západě a od Kanady na severu po Texas na jihu. Do 17. století se většina zdejších kmenů živila zemědělstvím , pěstovala kukuřici, fazole a ostatní plodiny. Indiáni lovili luky a šípy i bizony. Způsob života indiánů na prériích se začali měnit v 17.století, kdy Španělé přivezli koně. Na koních mohli indiáni snadno pronásledovat bizony, kteří jim poskytovali maso, z kostí zvířat vyráběli nástroje a zbraně, z kůže zase stany a oděvy. Některé větší indiánské kmeny se staly známé jako „prériové národy“. První bílí osadníci donutili některé kmeny k odchodu na západ z jejich původních domovů východně od Mississippi.

OSADNÍCI MÍŘÍ NA ZÁPAD

Vláda povzbuzovala osadníky, aby se stěhovali na západ. Podle zákona o bezplatném přidělování půdy z roku 1862 mohla rodina dostat 65 ha půdy, které však musela nejméně pět let obdělávat. Více půdy dostávali ti, kteří pozemky kultivovali vrtáním studní nebo výsadbou stromů. Zákon vybízel farmáře, aby se odstěhovali na prérie a usadili se tam. Vláda podporovala také výstavbu železnic, které dopravovaly lidi do neobydlených končin. Dávala železnicím půdu s takovou štědrostí, že mnohé tratě se stavěly jen proto, aby stavební společnost získala půdu. V roce 1869 byla dokončena železniční trať Union Pacifik, která spojila Severní Ameriku od východního až po západní pobřeží.

BOJ O PŘEŽITÍ

Výstavba železnic velmi brzy změnila tvář Severní Ameriky. Do oblastí, které byly tradičně domovem indiánů, přivážela železnice ještě více osadníků, a tak se dostaly do konfliktu dvě zcela společnosti. Místní indiánští náčelníci podepsali s osadníky dohodu o půdě, ale každá strana si tuto dohodu vykládala po svém. Představám osadníků o soukromém majetku indiánů nerozuměli, mysleli si, že mohou krajinu i nadále využívat k lovu zvěře. Začal boj o přežití. Někteří indiáni si koupili zbraně a útočili na domy osadníků, na kolony vozů, železnice i na americkou kavalérii. V roce 1866 začala série válek. Americký prezident Rutherford B.Hayes v roce 1877 konstatoval, že „mnohé, pokud ne většina našich válek s indiány způsobily nedodržené sliby a bezpráví“. Ke zničení indiánů stačilo vyhubit bizony, kteří prériovým národům poskytovali potravu. V roce 1860 žilo ne prériích asi 15 milionů bizonů, ale v roce 1885 jich zbyly jen 2000. Kmeny, které přežily, museli odejít do rezervací. Půda na níž měli indiáni pěstovat plodiny, však byla často neúrodná. Indiáni byli zvyklí na lov a neuměli – ani nechtěli – obdělávat půdu. Nemohli se stát americkými občany, neměli žádná občanská práva. Výsledkem zuřivých bojů s vojáky byla smrt tisíců indiánů. Poslední bitva se odehrála v roce 1890 u Wounded Knee v Jížní Dakotě, kdy vojáci zabili 200 Siouxů. Velmi brzy se všechny zbývající kmeny odstěhovaly do rezervací a svobodný indiánský způsob života navždy skončil.

POKUSME SE SPOLU S VÁMI PŘIBLÍŽIT SE TEHDEJŠÍ DOBRODRUŽNÉ DOBĚ POMOCÍ HER, KTERÉ NÁM TATO DOBA SKUTEČNĚ ŠTĚDŘE NABÍZÍ.

PŘI CTH BUDOU MEZI SEBOU SOUTĚŽIT DRUŽINY JEDNOTLIVÝCH VĚKOVÝCH KATEGORIÍ. PODMÍNKOU PŘI SESTAVOVÁNÍ DRUŽIN JE, ŽE MUSÍ BÝT ZE STEJNÉHO ODDÍLU, KTERÝ SE ROZDĚLÍ.

SLOŽENÍ DRUŽIN SE VŠAK BĚHEM HRY JIŽ NESMÍ DÁLE MĚNIT.

TAKTO SLOŽENÉ DRUŽINY BUDOU PŘI HŘE SPOLU ÚZCE SPOLUPRACOVAT. NEÚČAST NĚKTERÉHO ČLENA ( NEMOC, PŘEDČASNÝ ODJEZD ) NEZBAVUJE DRUŽINU MOŽNOSTI POKRAČOVAT VE HŘE.

ROZHODUJÍCÍ PRO ZÁVĚREČNOU HRU BUDE VÝCHOZÍ POSTAVENÍ, KTERÉ DRUŽINY ZÍSKAJÍ PŘI HRANÍ RŮZNÝCH HER, JEŽ SE BUDOU BODOVAT V PRŮBĚHU CELÉHO TÁBORA. DALŠÍ MOŽNOST ZÍSKÁNÍ TĚCHTO TOLIK POTŘEBNÝCH BODŮ, NEBO NAOPAK JECH ZTRÁTA BUDE NAPŘÍKLAD ZA DOBRÝ NEBO ŠPATNÝ ÚKLID, VČASNÝ A POZDNÍ NÁSTUP NA ROZCVIČKU, PORUŠENÍ TÁBOROVÉHO ŘÁDU A PODOBNĚ. VŠE BUDE KAŽDÝ DEN PRŮBĚŽNĚ ZAZNAMENÁVÁNO NA NÁSTĚNCE. KAŽDÁ DRUŽINA TAK BUDE MÍT VŽDY AKTUÁLNÍ INFORMACI, JAK SI PRÁVĚ V DANOU DOBU STOJÍ OPROTI OSTATNÍM KONKURENČNÍM DRUŽINÁM.

PŘI HRÁCH JE NUTNO VĚDĚT, ŽE O ÚSPĚCHU HRY BUDE ROZHODOVAT STRATEGIE, OBRATNOST, ROZUM, ALE, A TO ZVLÁŠŤ PŘIPOMÍNÁM, PŘEDEVŠÍM TAKÉ ŠTĚSTÍ.

DNE 15.7. 06 BUDETE DLE POŘADÍ POSTUPNĚ VYRÁŽET NA ZÁVĚREČNOU HRU. NA CESTĚ VÁM BUDOU STÁT NEPŘÁTELÉ, ROZLIČNÉ ÚKOLY, PŘEKÁŽKY A NÁSTRAHY. PROTO DRUŽINY, KTERÉ SE VYDAJÍ NA CESTU POZDĚJI NEZTRÁCEJÍ STÁLE NADĚJI NA CELKOVÉ VÍTĚZSTVÍ, KTERÉ JIM UMOŽNÍ PŘEDNOSTNÍ VOLBU DÁRKŮ A SLADKOSTÍ. ANI TI, KTEŘÍ DORAZÍ POZDĚJI, NEBO TŘEBA I POSLEDNÍ, NEZŮSTANOU U NÁS OŠIZENI. MUSÍ VŠAK POČÍTAT S TÍM, ŽE JIŽ BYLI PŘED NIMI TI ÚSPĚŠNĚJŠÍ.

PŘÍJEMNOU ZÁBAVU A ŠŤASTNÝ KONEC PŘEJE VEDENÍ TÁBORA.